Poetika
Aristoteles – Poetika
Předmluvu napsal Milan Mráz.
O básnictví vůbec
Podstata básnictví a rozdíl mezi jeho druhy
-umělci zobrazují činné lidi a ti jsou buď dobří nebo špatní, či takoví, jací jsou doopravdy
-lepší (tragédie) X horší (komedie) X tací, jací jsou ve skutečnosti (drama)
Původ názvu drama
-drama zobrazuje lidi, jak jednají „drontai“
Zrod tragédie
-máme sklon k napodobování a máme smysl pro melodii a rytmus
-verše jsou druhy rytmů, místo jambů – komedie, místo epických básní – tragédie
-počet herců z 1 – 2 Aischylos, 3 herci Sofokles
Komedie a vztah eposu k tragédii
-komedie je zobrazení lidí ve stránkách, které navozují smích
-epická poezie a tragédie je stejná tím, že zobrazuje ušlechtilé lidi ve verších
-liší se trváním děje
Vážná poezie
O tragédii
Výměr tragédie a její složky
-zobrazení vážného a uceleného děje, děj se nevypráví, ale předvádí
-tragédie má 6 složek:
a) Děj
b) Povahokresba
c) Mluva
d) Myšlenková stránka
e) Výprava
f) Hudba
-zobrazovací prostředky jsou mluva a hudba
-způsob zobrazení je jevištní předvedení a jeho předměty jsou děj, povahy a myšlenky
-tragédie není zobrazením lidí, nýbrž jednání a života, štěstí a neštěstí, a štěstí a neštěstí je založeno na jednání
-děj je tedy základem a jakoby duší tragédie, povahy tu jsou až na druhém místě, na třetím místě je stránka myšlenková, tedy schopnost mluvit k věci, mluva jest vyjadřování pomocí slov
Děj tragédie
-uspořádání událostí je v tragédie věc první a nejdůležitější
-tragédie je zobrazením ukončeného a uceleného děje, celek je to, co má začátek, střed a konec
-krása spočívá ve velikosti a uspořádání
Jednota děje v tragédii
-děj musí zobrazovat jednání jedno a celistvé
-části děje musí být sestaveny tak, ay přesunutím nebo odejmutím některé z nich se porušil a dostal do pohybu i celek
Nutnost, pravděpodobnost a možnost v ději
-básnictví, na rozdíl od dějepisectví, líčí spíše to, co je obecné
-na rozdíl od komedie, se tragédie přidržuje jmen již daných
-protože to, co je možné, působí přesvědčivě
Jednoduché a složité děje
-jednoduché jsou, pokud jsou souvislé a jednotné
-složité, při nichž dochází ke změně současně s peripetií (změna bez náhlého obratu) a anagnórisí (poznání osob)
Peripetie, anagnórise, drastický výjev
-peripetie je přeměna probíhající události v její opak podle pravděpodobnosti nebo s nutností
-anagnórise je přeměna neznalosti v poznání (př. přátelství v nepřátelství)
-drastický výjev, tj. pathos – zhoubné či bolestné jednání (př. usmrcení na jevišti)
Části tragédie
1) Prolog – ta část tragédie před příchodem sboru
2) Epizoda – ta část tragédie mezi dvěma úplnými sborovými zpěvy
3) Exodus - -//- po které zpěv sboru už nenásleduje
4) Části sborové, k nimž patří:
a) Parodos – celé první vystoupení sboru
b) Stasimon – píseň sboru bez anapéstů a trochejů
c) Kosmos – společný žalozpěv sboru na jevišti
Pravidla sestavování tragického děje
-v opravdu krásné tragédii nemá být skladba děje jednoduchá, nýbrž složitá, aby umožňovala zobrazit události, které vzbuzují strach a soucit
-správně uspořádaný děj má ovšem být svým vyústěním spíše jednoduchý (Eurupidés) než dvojitý (Odysseia)
Vzbuzení soucitu a strachu v tragédii
-je třeba vyhledávat činy, kdy si působí utrpení blízcí lidé, buď přátelé, či příbuzní (př. když matka zabije syna, bratr bratra apod.)
Povahy
-je třeba usilovat o čtyři věci, aby povahy byly:
1) řádné
2) přiměřené
3) aby se podobaly skutečným
4) důsledné
-rozuzlení děje by mělo vyplynout z děje samotného a neměl by jej přinést „bůh“
Druhy anagnórise (poznání)
1) Nejméně umělecká (užito spíše z bezradnosti-znamení vrozená, či získaná)
2) Výmysl básníka, tedy nejsou umělecké
3) Poznání podle rozpomenutí
4) Založeno na úsudku, může být i chybném
5) Ta, která plyne z událostí samých, když po jejich průběhu dojde k ohromujícímu odhalení
Zpracování děje
-když básník sestavuje děje a dává jim slovní výraz, musí je mít co nejživěji před očima
-musí se co nejvíce vžít do rozpoložení svých osob
-proto básnictví vyžaduje člověka zvláště nadaného nebo vznětlivého
-u příběhů převzatých i vymyšlených musí básník nejprve stanovit v obecných rysech osnovu a teprve potom skládat epizody a rozvíjet děj
-v dramatu jsou epizody stručné, ale epos jimi získává na rozsahu
Zápletka a rozuzlení děje a čtyři druhy tragédie
-zápletka je vše od počátku tragédie až po tu část, po níž začíná obrat ke štěstí, nebo k neštěstí, rozuzlení je pak vše od počátku tohoto obratu až po konec hry
-druhy tragédie:
1) Složitá
2) Drastická
3) Charakterová
4) Jednoduchá
Myšlenková stránka a mluva tragédie
-myšlenková stránka zobrazuje vše, čeho se má dosáhnout slovy, má tyto složky: dokazování, vyvracení, vzbuzování citů (soucit, strach, hněv), zveličování a snižování
-slovní stránka jsou způsoby slovního vyjádření, jejich znalost patří k hereckému umění, je to např. znalost toho, co je rozkaz, prosba, vypravování, hrozba, otázka, odpověď apod.
Části jazyka
-hláska (nedělitelný zvuk)
-slabika (zvuk, který nemá význam a je složen z němé hlásky)
-spojovací částice (složený zvuk, který sám o sobě nemá význam, či nemá vlastní význam)
-rozčleňovaní částice (zvuk, ve větě označující začátek, konec, nebo rozhraní)
-jméno (zvukový útvar mající význam aniž označuje čas)
-sloveso (složený zvukový útvar, má význam a označuje čas)
-slovní tvar (týká se jména či slovesa)
-věta (složený zvukový útvar, který má význam a jehož některé jednotlivé části samy o sobě něco znamenají)
Druhy jmen
-jména jsou dvojího druhu – jednoduchá či složitá
-každé jméno je buď obyčejné nebo nářeční nebo metaforické, ozdobné, uměle vytvořené, prodloužené, zkrácené nebo pozměněné
-jména jsou buď rodu mužského, ženského či středního
Vlastnosti básnické mluvy
-přednost mluvy je, že je jasná a nepůsobí ploše
-vznešená a nevšední mluva je ta, která používá slov neobvyklých
-neobvyklými nazýváme slova nářeční, metafory, prodloužená slova a vše, co se odchyluje od běžného vyjádření
-spojovat slova však tak, aby nevznikla hádanka, či barbarismus, tj. z metafor vy vznikla hádanka
-je důležité užívat z každého prostředku přiměřeně
O poezii epické
Rozdíl mezi epickou básní a dějepisným pojednání
-v dějepisném jednání je třeba popsat nikoli jeden příběh, nýbrž jednu dobu
-Homéros je velkolepý, protože se nesnažil vylíčit válku celou, ačkoliv měla počátek a konec, protože by to byl děj příliš dlouhý nepřehledný, vybral si jen jednu část a použil mnoho epizod
Druhy veršů a délka eposu
-epos je jednoduchý, složitý, charakterový či drastický
-až na hudbu a scénickou výpravu má i tytéž složky co tragédie
-od tragédie se však epická báseň liší rozsahem děje a druhem verše
-rozsah děje musí být takový, aby jej bylo možno přehlédnout od začátku do konce
Problémy básnictví a jejich řešení
-věci lze zobrazovat třemi způsoby: takové, jaké skutečně byly či jsou, takové, jak si je lidé představují anebo, jaké by měly být
-v básnictví se vyskytují dvojí chyby: jedny proti jeho podstatě, druhé nahodilé
-je-li zobrazeno něco nemožného, stala se chyba, ale je to v pořádku, dosahuje-li tím básnické umění svého cíle
-je třeba se ptát, proti čemu se chybilo, zda proti umění přímo, či jen v něčem nahodilém
-další výtky je třeba řešit z jazykového hlediska, např. poukázáním na nářeční výraz, jiné problémy lze řešit změnou přízvuku a konečně lze něco vysvětlit i jazykovou zvyklostí
-obecně – obsahuje-li báseň něco nemožného, je třeba to vysvětlit buď potřebami poezie nebo snahou o zobrazení předmětů v lepší podobě nebo vlivem obecného mínění
-pokud je v básni něco nerozumného, lze to vysvětlovat vlivem obecného mínění
-výtek je 5 druhů: něco je buď nemožné, nerozumné, pohoršlivé, navzájem si odporuje a nebo je nesprávné z hlediska jazykového umění
Srovnání epického básnictví s tragickým a přednosti tragédie
-říká se, že epika se obrací k lepšímu obecenstvu, které nepotřebuje herecké předvedení, kdežto tragédie k obyčejnému, je-li tedy hrubá, byla by zřejmě horší, toto příkré hodnocení se však netýká umění básnického nýbrž hereckého, ani každý pohyb nelze zamítat, odmítáme jen pohyb, který zobrazuje špatného herce a nakonec tragédie dosahuje svého cíle i bez předvedení, právě jako epika
-tragédie má přístup ke všemu, co patří k epice, kromě toho je působivá jak pouhém čtení tak i předvádění, zobrazení v ní dosahuje svého cíle při menším rozsahu skladby, epické zobrazení je méně jednotné, z kteréhokoliv eposu se může vytvořit více tragédií
O komedii
Výměr komedie
-komedie je zobrazením směšného děje s nevelkým, ale uceleným rozsahem, děj se nevypráví, ale předvádějí se jednající postavy, matkou komedie je směšnost
Zdroje směšnosti
-směšnost má zdroje v mluvě a událostech
-v mluvě vzniká směšnost sedmi způsoby:
1) Stejnojmenností
2) Souznačností
3) Mnohomluvností
4) Použitím odvozených slov
5) Použitím parodie
6) Použitím metafory
7) Tvarem slovního vyjádření
- v událostech vzniká směšnost dvěma způsoby:
1) Z klamu
2) Přizpůsobením – buď horší lepšímu, či naopak lepší horšímu
-směšnost může mít i další zdroje, líčení něčeho, co je nemožné, líčení něčeho neočekávaného, zlehčování povah, předvádění obhroublých tanců, špatná volba či chybné myšlení
Rozdíl mezi komedií a posměšnou hrou
-v posměšné hře se nezahaleně předvádějí špatné vlastnosti určitých lidí
Zachování míry v tragédii a komedii
-v tragédii musí být zachována míra strachu, v komedii míra směšného
Složky komedie
-děj, povahokresba, myšlenková stránka, mluva, zpěv a výprava
-ke komickým povahám patří šprýmařové, ironické a chvástové
-komická mluva je všední a lidová
Část komedie
-prolog, sborové části, epizoda, exodus (to uzavírá vystoupení zboru)
Druhy komedie
-stará komedie –směřuje ke stupňování směšnosti
-nová – stupňování se vzdala, má sklon k vážnosti
-střední – mísí se zde oba předchozí prvky
ARISTOTELÉS. Poetika. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1996. 226 s.