Mikeš půjde z domu
Bez mála uběhly už dva roky, kdy se naše rodina rozšířila o dalšího člena, kocourka Mikeše. Už v prvním článku jsem o něm psala několik zajímavostí a v průběhu času se staly další.
Jednoho letního dne se nám opět ztratil. Mimo prostory našeho bytu jsme již poučení z minule prohledali i veřejnou chodbu, kam už nám několikrát nepozorovaně proklouzl, tentokrát však skutečně nebyl nikde k nalezení a to už několik hodin. Ani rozpláclý o deset pater níž na ulici pod balkonem neležel… Byli jsme už zoufalí. Když najednou na nás volá sousedka z vedlejšího balkonu, metr vzdáleného od našeho. A povídá nám, jaké prý bylo překvapení, když se v jejich obývacím pokoji objevil nezvaný návštěvník… Kdo jiný než Mikeš, který se teď spokojeně promenádoval u sousedčiných nohou. Ta ho opatrně vzala do náruče a ona i naše maminka se musely pořádně nahnout přes desetipatrovou propast, aby si našeho nezbedu předali. Prostě se mu zachtělo přeletět mezeru mezi balkony a podívat se do jiné rodiny. A když k tomu měli ještě otevřené balkónové dveře do obýváku, nezaváhal a už se jim procházel po bytě. Potvůrka…
Faktem zůstává, že se z Mikeše stal nádherný silný kocour s alabastrově černou srstí. Rozvážně s pyšně vztyčenou hlavou se prochází po bytě a majetnicky si očuchává své teritorium. Čas však plynul a rodina se rozhodla, že si pořídíme další kočku. Tentokráte to byla strakatá kočička s nádhernýma něžnýma očima. Pojmenovali jsme ji Megie. Mikeš ji přijal s dávkou odstupu. Neměl radost z hravého kotěte, které si chtělo pořád hrát. Již si zvykl na svůj klid a pohodu a bylo těžké se o své teritorium najednou dělit s nějakou bláznivou kočkou. Naštěstí se v něm však po čase probudil ochranitelský pud a něco jako starší brácha převzal nad Megie odpovědnost. Nejprve z povzdálí a zamračeně sledoval její ztřeštěné chování a když se k němu začala tulit, předstíral, že ji nezná a zděšeně se odtahoval. Po několika týdnech jsme je však přistihli jak spolu spokojeně spí v jednom košíku a stala se z nich nerozlučná dvojice. Mikeš klidný a rozvážný, Megie rozpustilá a hravá. Oba se krásně doplňovali a neudělali bez sebe ani krok. Mikeš si svou mladší sestřičku zamiloval dokonce až tak, že nejen že ji po sobě nechal skákat jak se jí zachtělo a jen trpitelsky a apaticky ležel a čekal, až se vyřádí, ale hlavně jí přenechával i ty nejlepší kousky jídla, které se jim podařilo ukořistit. (Mnohdy i nám ze stolu!)
***
Nastal však problém ze strany, z které to nikdo nečekal. Mikeš si opět začal silně značkovat své teritorium. Možná to je reakce na Megie, možná to tak kocouři dělají, i když náš veterinář to také nedokáže uspokojivě vysvětlit, ale Mikeš začal opět čůrat do peřin. Kdyby to bylo jednou za dva měsíce, dalo by se to snést, (i když to už by některým lidem stačilo pro to, aby ho prohodili oknem), ale Mikeš do postelí čůrá třeba i několikrát za den, prostě kdykoli, kdy se k posteli dostane. Je to už nesnesitelné. Bojujeme s tím už asi půl roku a nelepší se to. A v naší rodině se utvořilo několik národů. Sestra Míša Mikeše miluje celým srdcem a brání ho seč může. Maminka však dává přednost přítulné Megie, už má dost poničeného nábytku a rozhodla se, že Mikeš půjde z domu. Poprosila mého přítele, jestli by ho vypustil někde u nich na vesnici, kde běhá mnoho toulavých koček. Maminka se domnívá, že by zde měl Mikeš naději na přežití. Občas si chytne nějakou myš apod. Babička s dědou to však považují za týrání zvířat a nevěří, že by vykastrovaný kocour, zvyklý na domácí pohodlí, přežil na vesnici. Navrhují jiné řešení a to, nechat ho u zvěrolékaře usmrtit. A já – já nevím… Mikeš už podle mne patří do rodiny a je tak krásný a hrdý a má svoji kočičí duši, ale nemůže přeci mamince ničit byt, který si tak pracně několik let budovala. Zabít ho? To se mi zdá jako kruté řešení a vypustit na vesnici? Co když to pro něho bude ještě horší než smrt? Jediné řešení bych viděla, kdyby si ho někdo byl ochotný vzít k sobě domů, jenže nikdo kocoura, který všude čůrá, nechce. Maminka řekla, že počkáme do jara, buď to přestane dělat, nebo na jaře, až začne být teplo, půjde bydlet na vesnici. Jak byste tuhle situaci řešili vy???
Náhledy fotografií ze složky Kocourek Mikeš